Obsah
Už dlouho jsem se nezapojil do žádné polemiky ohledně SEO. Nebylo to potřeba. Česká SEO komunita se za roky značně posunula, a tak nějak s drtivou většinou lidí, na které má smysl reagovat, souhlasím. Poslední týdny to změnil článek Milana Pichlíka, který přišel s dost odvážným tvrzením, že každý, kdo používá štítky nebo-li tagy na obsahových webech, je blázen. Pominu-li jeho zbytečně útočné označení oponentů za blázny, musím s článkem nesouhlasit, nebo ho alespoň trochu po(u)pravit.
Milana znám hlavně z affiliate komunity a podle jeho webu se také hodně věnuje PPC a kryptoměnám. Jeho článek Používáte štítky na obsahových webech? Blázni! je ten, který chci rozporovat. A protože Milan nám článek poslal do SEO skupiny SEOloger a na komentáře tam neodpovídá, musím reagovat takto.
V první části článku se věnuji rozboru Milanova článku a v druhé části přidávám moje tipy a zkušenosti při práci se štítky.
V čem s Milanem souhlasím
Jednočlánkové štítky
Milan píše, že neuvážlivá práce se štítky je špatně. Jako příklad uvádí situaci, kdy máte štítek s tématem a v něm jeden článek. Bravo, tohle je opravdu nesmysl. Takto se to nedělá. Krom toho, že si generujete duplicitu, tohle není práce se štítky, jak má vypadat.
Pro jedno téma jedna stránka
Milan také velmi správně vypichluje, že když máme fráze s podobným významem, není třeba více stránek, ale dáme to na jednu. Opět souhlasím, ale není to nic nového ani zásadního. To je prostě běžná práce s (ne)duplicitou a přemýšlení o vstupních stránkách a struktuře webu. Ale najednou mluví o e-shopech, i když dle názvu článku to mělo být o obsahových webech.
Vytváření obrovských množství štítků a chaos
No, základem je asi to, že strategie pro vytváření štítků nesmí být chaotická (není to pak strategie), ale založená na analýze klíčových slov a datech od uživatelů. Štítky nebudete tedy vytvářet nahodile, ale dle nějakého doporučení. Takže principiálně souhlasím, pokud smyslem sdělení bylo – rozhodujte se na základě dat a ne chaoticky. A to, že budete vědět, které štítky máte používat a které ne, beru jako základ, který na projektu musíte znát, a ne opět jako nějakou novinku ohledně používání štítků. Tohle našel Milan správně a to je totálně blbě:
Jak to dělat správně
S celou touto částí souhlasím, už pár let víme, že vytváříme obsah na témata, a ne konkrétní specifická slova, pokud chceme mít co nejširší pokrytí. Odhalil to právě příchod RankBrainu v roce 2015. Takže ano – souhlasím a víme to minimálně od roku 2015.
Crawl-budget
Jasně, naprosto souhlasím. Není co řešit, jen to myslím vůbec nesouvisí s tím, že by se štítky neměly na obsahových webech používat. A taky chybí informace, že to má cenu řešit jen u fakt velkých webů (> statisíce stránek).
Kde s Milanem nesouhlasím
Správné cílení frází a tzv. “not user oriented”
Milan o těchto frázích (Dámské batohy levně, Dámské batohy nejlevnější, Dámské batohy ve slevě, Dámské batohy výprodej) píše:
Udělejte si seznamy tématicky podobných klíčových slov, které spolu velice úzce souvisejí. Jako na příkladu výše. Vyberte si to nejhledanější a to použijte v nadpisu (třeba i s nějakou omáčkou kolem). Nebudu tady teď řešit optimalizaci titlu. To by bylo na celý další článek.
Zbylá klíčová přirozeně použijte v rámci popisu nového štítku. Vykašlete se na přesné shody a lámání slov přes koleno. Exact match klíčová slova v rámci popisků už taky nejsou tak cool jako dříve. Navíc Vaše copywriterky Vás budou za to milovat, že jim nebudete striktně zadávat, aby tvořili nesmyslověty jen proto, aby jste tam měli klíčové slovo v přesné schodě.
Zde bych to viděl trochu jinak – slovo levný, nejlevnější, ve slevě atp. dává smysl používat JEN V PŘÍPADĚ, že daný e-shop takové zboží má. Pokud to děláte jen kvůli SEO, zákazník velmi pravděpodobně zklamaně odejde a vracet se nebude (povědomí o značce jde do kytek) a zvyšuje vám to jen míru odchodu ze stránky. Pokud na takové zboží nemáte vyloženě cílovku, ale máte levné zboží, tak já používám tyto fráze na řazení produktů dle ceny od nejnižší. Žádné štítky k tomu nepotřebuji, byť je možné to tak použít. Je to ale zbytečné vytváření dalších stránek (potenciální problémy pro duplicity, interní prolinkování, distribuci síly odkazů, crawl budget).
No a zadávání “nesmyslovět” copywriterům je veliká chyba, cílem je, aby copywriter dostal smysluplné zadání pro tvorbu zajímavého textu jak pro copywritera, tak i čtenáře, s přirozeným využitím klíčových slov. Ale to je taky stará známá věc. Pokud se chce copywriter sám naučit nějaké základy SEO pro copywritery, a jak odpálkovat nesmyslná zadání, rád ho uvítám na mém školení.
Bod 5 – interní prolinkování
Při čtení této části jsem měl pocit, jako bych se propadl o 10 let zpátky.
Jenomže jak budete odkazovat na různé nové i staré štítky? Jak budete odkazovat na stovky štítků interně na Vašem webu? Různé tag cloudy, patičkové prolinkování a podobné věci už nefrčí. Věřte mi. Vyhledávače to nemají rádi.
No, docela by mě zajímal zdroj, který tvrdí, že odkazy na štítky z webu vyhledávače nemají rády. Je to normální a přirozená součást webu a interního prolinkování a pokud nestačí smysluplná automatizace, tak, světe div se, můžeme používat manuální relevantní odkazy z článků, popisů kategorií nebo štítků. Ne, zde opravdu nevidím problém.
Štítky jsou sakra důležité, jen blázen by je ignoroval
Ne, nemůžu souhlasit s nadpisem článku, že jen blázen by používal štítky na obsahovém webu. Po(u)pravil bych to na to, že jen blázen by je používal blbě, a když je máte vyřešené dobře, tak jen blázen by je nepoužíval – abych tedy byl konzistentní v Milanově rétorice.
Co jsou štítky a k čemu je používat?
Štítky neboli anglicky tags je způsob kategorizace obsahu stejně jako kategorie. Rozdíl mezi kategorií a štítkem (ve smyslu kategorizace obsahu) není skoro žádný. Jeden obsah můžete mít ve více kategoriích a můžete mít na obsahu i více štítků. Kategorie i štítky můžete nořit pod sebe.
Jak je budete v klasifikaci obsahu využívat je na vás. Já vám ukážu jak s nimi pracuji já.
8 tipů na to, jak pracovat se štítky
- Pokud chcete štítky používat, připravte se na to.
- Připravte si architekturu štítků dle analýzy klíčových slov.
- S počtem štítků to nepřehánějte.
- Struktura kategorií a štítků se nesmí prolínat.
- Na základě bodů 2 – 4 připravte zadání pro editory, jak štítky (ne)používat. Neměli by mít práva chaoticky vytvářet nové.
- Každý štítek má právo existovat jen pokud obsahuje více obsahu – článků, pokud je tam jen jeden doporučuji to nějak řešit – zákazem indexace/procházení/kanonizace atp.
- Každý štítek by měl mít unikátní titulek, meta description (může počkat na první pozice), nadpis (H1) a úvodní text. Vzniklá stránka by měla mít význam sama o sobě i pro uživatele. Zajímavý příklad zde.
- Vytvořte strategii na automatické i manuální interní prolinkování. Co bude odkazovat na co a jak co nejlépe přelévat hodnocení odkazů.
- No a pak jen sbírejte plody své práce 🙂 Jako má třeba Mladý podnikatel nebo můj blog.
Abych to tedy dovysvětlil, Milanův článek na mě působí prostě tak, že píše, že nemá cenu dělat štítky blbě, ale dobře – s čímž souhlasím. Ale závěr jeho článku je, že namísto, aby štítky předělal, tak je přesměroval. To mi nedává moc smysl. V komentářích v jeho článku doporučuju komentáře Zdeňka Dvořáka, který docela přesně ví, co je na tom článku špatně.
A proč to píšu? Aby existovala alternativa k jeho pohledu – že štítky jsou na nic (!!!) > můj pohled = štítky jsou super, ale musí se to umět. Prostě Milan dokázal dobře vypíchnout problematické věci (byť to nejsou žádné novinky), ale závěr, který z toho vyvodil není dobrý.
Mám za sebou nějaké to SEO pro velké publishery a pod @PavelUngr se s klidem podepíšu https://t.co/Rlbn5EMEqu – štítky ne že jsou vhodné, jsou fakt zásadní. Jak je imlementovat do redakční práce, manageovat, deduplikovat a smysluplně rozvíjet je kde se odděluje zrno od plev 🙂
— Lukáš Pítra (@Lukaspitra) July 23, 2018
Pod čarou – Slovníček
Milan ve svém článku, který je celý v češtině, používá i několik anglických slov. Nevím proč, ale v případě, že by to někoho zmátlo (zejména lid, kteří nemluví tak dobře anglicky nebo nejsou zasaženi oborem), je zde malý slovníček:
- low search volume fráze – fráze s nízkou hledaností,
- bullshit – nesmysl,
- value – hodnota (též v tomto kontextu význam),
- exact match – přesná shoda,
- cool – super, skvělé, atraktivní,
- low quality podstránky – nekvalitní podstránky,
- load time – doba nahrání,
- crawling – procházení (robotem vyhledávače),
- not user oriented – nezaměřeno na uživatele,
- hell yes – sakra jo,
- copywriter – reklamní textař,
- traffic – návštěvnost.
Jsem konzultant online marketingu a specializuji se na SEO a inbound marketing. Od roku 2009 jsem pracoval jako senior SEO konzultant pro největší klienty agentur Ataxo a H1.cz. Úspěšně publikuji, školím a přednáším o online marketingu, který doopravdy miluju. Jsem důsledný, zodpovědný, kritický, se smyslem pro detail.
Používám a snad rozumně. Kategorii mám “programování”, “databáze” a další. Štítky “PostgreSQL”, “MySQL/MariaDB”, “Python” kterými udělám virtuální kategorie propojující články spojované takto specifickými tématy (například ne vše týkající se databází má obecnou platnost).
Na shopu klimatizací jsem zákazníkovi udělal kategorie dle typu (“mobilní”, “split”, “multisplit”) a přes štítky bylo “tichá”, “úsporná”, “pro dům”, “pro byt”, …
Nikdy jsem se nesnažil vymýšlet maximální dopad, ale použít to nějak logicky. Někde na blogu mám článek, ale nebudu to tu plevelit odpadem.
Ahoj Pavle,
hodně teď cestuji a tak netrávím tolik času u počítače, abych mohl reagovat/chtěl reagovat a něco řešit v diskuzích. To je samozřejmě můj problém, ale tvůj článek mě reagovat donutil a to si asi možná i chtěl, aby byla nějaká legrace a mohli jsme diskutovat a slovíčkařit o tom co a jak je správně 🙂
Rád bych tu pouze vyjasnil point článku, protože si ho mírně diskreditoval. Pokud máš obsahový web, tak KAŽDÝ štítek může být krásný článek, ve kterém můžeš přes různé widgety odkazovat na související články s daným tématem. Pokud uděláš pouze štítek s výpisem článků a popisem, tak tam dle mého názoru je ztracený potenciál. Tím pádem používat štítky pro články nedává smysl, protože ti tím uniká příležitost vytvořit kvalitnější podstránku (na obsahovém webu).
Navigační účely jsou samozřejmě něco jiného a to jsem psal i v článku. V takovém případě je vhodné vytvořít kategorii, která bude k tomu účelu soužit.
Ano, můžeme se tady bavit, že záleží na strategii, že to nejde takhle generazilovat, že záleží na druhu webu apod. Tvůj pohled je více klientský a sebeprezentačně zaměřený a já proti tomu nic nemám. Za tím co jsem napsal si stojím, vím proč to používám a proč to také funguje.
Užij si léto a určitě o tom někdy pokecáme osobně. Třeba u sklenky dobrého rumu 🙂
P.S. Díky za ten anglický slovníček pro čtenáře. Je to roztomilý.
Ahoj Milane, díky za reakci. Já jsme také na dovolené, jinak bych asi neměl čas na takový článek. Já štítek vnímám jako shrnující širší téma, kde cílím na trochu obecnější fráze – by´t trochu specifičtější než kategorie a článek je většinou specifický long-tail. Typicky “jak vybrat rum” je téma na článek, ale “rumové bary Praha” je spíše štítek. Každý má svůj význam.
Souhlasím s tím, že mít štítky jen s výpisem článků je škoda (pokud řešíš SEO). Až se vrátíš, můžeme udělat rumovou SEO session 🙂
Hodně mi dal Milanuv článek a souhlasím i s názorem Linkiho a Pavla. Obdivuju tón, kterým je tenhle článek psán, sám bych neuměl potlačit emoce, když bych s něčím nesouhlasil a šel po Milanovi agresivněji.
Ta pointa je podle mě v tom, že 99% lidí využívá štítky způsobem jako Milan zmínil ty nesmyslné shluky štítků na velkých obsahových webech. (plast, otec) Těžko si přečtu nějaký článek a potom se zaujetím přejdu na další článek na téma Plast. Sám mám desítky webů, štítky jsem používal bez rozmyslu a zbytečně to zaplevelí web. Takže teď vím, že štítky buď používat pořádně a postarat se o to, aby měly smysl a nebo je nepoužívat vůbec.
Osobně si myslím, pokud bych chtěl řešit SEO externě, tak se nespalim, když zvolím tebe, Linkiho, ale ani Milana. Všichni tomu dobře rozumíte a výsledky jsou vidět. A nutno podotknout, že kdyby Milan zvolil méně útočný název článku, tak by to nemělo takový efekt a to by byla škoda.